V létě tomu budou 4 roky, co jsme si vzali domů dva malé puclíčky, Bartika a Lízinku. Narodili se jen dva a to víte, sourozence roztrhnout nemůžete. Měli mastné kožíšky, ouška plná svrabu, vyhublí na kost... Postupem času jsme se zbavili svrabu a z obou rostly nádherné kočičí šelmy. Měli svůj domov i chatu (dům mých rodičů), kde se pod dozorem rádi procházeli venku. Byli šťastní a my taky. Zvrat nastal v lednu 2014, kdy nám Bartík začal zvracet a tak jsme ho vzali na veterinu. Jelikož je náš pan doktor velmi důsledný, poslechl si pro jistotu i srdce. Bohužel pro nás měl špatnou zprávu a sdělil nám, že u Bartika slyší šelest a že bychom se měli co nejdříve vydat ke specialistovi – kardiologovi.
Už jde ONA.
„No koukej co mám“ naparuju se, až jsem jak koule chlupů.
„Co to tam máš Dereku? Myš? Počkej si vezmu baterku ...“ povídá ONA.
Jo ty vlastně ve tmě prd vidíš. Tak já počkám.
„No koukej co mám“ naparuju se, až jsem jak koule chlupů.
„Co to tam máš Dereku? Myš? Počkej si vezmu baterku ...“ povídá ONA.
Jo ty vlastně ve tmě prd vidíš. Tak já počkám.
