Jistě jste se na internetu setkali s diskusemi nad tím, že existují dobří chovatelé koček, ale i ti špatní. Na internetu také kolují diskuse, že chovatelé „pouze“ vydělávají peníze, že chovatelé jsou „snobi“, kteří opovrhují obyčejnými kočičkami. Rozhovor s chovatelkou britských krátkosrstých koček Milenou Křesinovou vám ukáže, že i chovatelé mají srdce, a že chov koček u mnohých z nich opravdu není o byznysu. Milenu znám již čtyři roky, několikrát jsem ji navštívila, jezdila se mazlit s jejími koťaty, na kterých bylo na první pohled vidět, že jsou odchovávány s láskou a podle svitu v očích Mileny jsem četla po celou dobu, že jsou alfou omegou domácnosti. Tato dáma ale neohrnuje nos nad obyčejnými kočkami, krmí několik venkovních koček, pravidelně přispívá na kočičky bez domova, v autě vozí granule a odčervovací přípravky, a pokud najde zraněnou toulavou kočku, neváhá ji okamžitě odvézt na veterinu. Tento rozhovor vám třeba vyvrátí některé mýty o chovatelích.
V létě tomu budou 4 roky, co jsme si vzali domů dva malé puclíčky, Bartika a Lízinku. Narodili se jen dva a to víte, sourozence roztrhnout nemůžete. Měli mastné kožíšky, ouška plná svrabu, vyhublí na kost... Postupem času jsme se zbavili svrabu a z obou rostly nádherné kočičí šelmy. Měli svůj domov i chatu (dům mých rodičů), kde se pod dozorem rádi procházeli venku. Byli šťastní a my taky. Zvrat nastal v lednu 2014, kdy nám Bartík začal zvracet a tak jsme ho vzali na veterinu. Jelikož je náš pan doktor velmi důsledný, poslechl si pro jistotu i srdce. Bohužel pro nás měl špatnou zprávu a sdělil nám, že u Bartika slyší šelest a že bychom se měli co nejdříve vydat ke specialistovi – kardiologovi.