PŘÍBĚH BÁRTÍKA, LÍZINKY A HCM

03-02-2017
V létě tomu budou 4 roky, co jsme si vzali domů dva malé puclíčky, Bartika a Lízinku. Narodili se jen dva a to víte, sourozence roztrhnout nemůžete. Měli mastné kožíšky, ouška plná svrabu, vyhublí na kost... Postupem času jsme se zbavili svrabu a z obou rostly nádherné kočičí šelmy. Měli svůj domov i chatu (dům mých rodičů), kde se pod dozorem rádi procházeli venku. Byli šťastní a my taky. Zvrat nastal v lednu 2014, kdy nám Bartík začal zvracet a tak jsme ho vzali na veterinu. Jelikož je náš pan doktor velmi důsledný, poslechl si pro jistotu i srdce. Bohužel pro nás měl špatnou zprávu a sdělil nám, že u Bartika slyší šelest a že bychom se měli co nejdříve vydat ke specialistovi – kardiologovi.

A tak jsme i učinili, po dlouhém vyšetření měl pro nás pan doktor zdrcující zprávu. Řekl nám, že Bartik trpí nevyléčitelnou nemoc HCM (hypertrofickou kardiomyopatií) a že s námi nebude dlouho, měsíc či dva. Pak už jsem pana doktora přestala vnímat. Vidíte v přepravce ani ne ročního kocourka, který v životě na nikoho nezasyčel a po těch peripetiích na začátku jeho života byste o něj měli přijít? Říkáte si, taková nespravedlnost, proč on? V životě jsme o HCM nikdy neslyšeli, a tak jsme doma začali studovat. Našla jsem si webové stránky paní Zuzky a napsala jí. Obratem mi odpověděla a nabídla pomoc. V tu chvíli jsem si říkala, jak ji obdivuji, podruhé bych to asi znovu nezvládla. Bohužel osud tomu chtěl jinak. V říjnu 2014 Bartinkovi začalo selhávat srdíčko, hlasitě naříkal, protože nevěděl, co se s ním děje. Bylo to hrozné, taková beznaděj. Vy víte, že mu nemůžete pomoci. Trvalo to vždy krátce. Hned jsme se vydali za panem doktorem a pro jistotu vzali sebou i jeho sestřičku, aby i jí pán doktor udělal důkladné vyšetření. U Bartinka konstatoval selhávání srdíčka a řekl nám, že s námi již dlouho nebude. Pak když vyšetřoval Lízinku, nahlas řekl, že tenhle den je poslem samých špatných zpráv a nám to bylo jasné. V tu chvíli se naše naděje rozplynula jako pára nad hrncem.

Druhý den nám začal Bartinek zvracet, takže znova veterina. Chudák už toho měl dost, ráno léky, večer léky, do toho 2x denně injekce, dokrmování- nechtěl sám jíst. Hubnul nám před očima a během pár dní se z něj stala kostřička potažená kůži. Tak jak k nám přišel, tak i od nás odešel. Po dlouhém vyčerpávajícím boji nás po 14 dnech opustil. Zůstala nám Lízinka a tenkrát jsme si řekli, že takhle to daleko dojít nenecháme. Člověk čte neustále příběhy, jak kočičky s HCM překonaly několikrát svou smrt a že i ty, kterým doktoři nedávali žádnou šanci, žijí šťastně dál. Tak si myslíte, že i Vy budete mít štěstí, že překonáte tohle mračné období a že pak vysvitne slunce. Není to tak, tahle nemoc je zlá a nevyzpytatelná mrcha.

Lízince jsme věnovali veškerý náš čas, byla rozmazlovaná, věděla, že když zapíská, že přiběhneme. Měla vše, měla domov, chatu, spoustu hraček, jídla...byla obletovaná ze všech stran. Každý půl roku jsme jezdili na kontrolu, pokaždé jsme se dozvěděli, že nemoc postupuje a její stav se horší. Kontrola v červnu 2016 byla její poslední. Pan doktor nám řekl, že se v prosinci s velkou pravděpodobností již neuvidíme. Ať Vám kdokoliv řekne: „Vždyť jste s tím museli počítat, víte, že je nemocná a že brzy zemře.“ A vlastně na to máte být připravení. Na to se nedá nikdy připravit. I když si nahlas řeknete, že nemá naději, tak stále doufáte ve šťastný konec.

V září 28. 9. dostala Lízinka trombózu do obou nožiček, bolestí naříkala. Okamžitě jsme vyjeli na kliniku, kde se jí dostalo první pomoci. Dostala šanci a my jsme museli čekat. Ještě ten večer nám volal pan doktor, že to Lízinka zvládá dobře, nepláče, ale že nožičky má stále studené. A že uvidí ráno, pokud by se během večera zhoršila, tak ji uspí. Bála jsem se rána, jaká zpráva nás bude ráno čekat. Kolem 9. hodiny nám pan doktor zavolal a řekl, že to Lízinka zvládla, ale s tím, že jednu nožičku tahá za sebou. Odpoledne jsme si pro ni jeli, byla šťastná jako blecha, že s námi jela domů. Vše jsme přizpůsobili jejímu zdravotnímu stavu. Vše bravurně zvládala, jen nožička jí někdy zlobila. A tak jsme odjeli na konci října pryč s tím, že bude tu dobu trávit na své chatě. Ještě v sobotu si hrála, skotačila jako vždy. Všichni šli spát a ona ještě chvíli skotačila. Ráno ji však našli bez známek života, selhalo jí srdce. Bylo to takové štěstí v neštěstí. Ne všechny kočičky mají to štěstí, že by mohly takto usnout. Spousta z nich zemře na trombózu či se udusí. A to je holý fakt. Vyšší pravděpodobnost výskytu HCM je u šlechtěných kočiček, bohužel neustálým křížením a prodejem bez papírů se tato nemoc šíří jako mor. A když bude poptávka, bude i nabídka.

AUTOR: Hana Nováková

16388258 10212125223711806 5885915934234856178 n  16388277 10212125220071715 6333934339855642892 n   16406571 10212125222151767 7815745582429962404 n