PP = průkaz původu (rodný list kotěte). V dnešní době ho vystaví Plemenné knihy jednotlivých organizací /FIFe, WCF, TICA, CFA/a všechny organizace je vydávají pro všechna koťata ve vrhu jakékoliv zdravotní kondice nebo exteriéru. Pokud vám někdo tvrdí, že nemohlo právě jeho kotě dostat PP, lže! Koťata se prodávají buď do chovu, nebo „na mazlíčka". Pokud koupíte kotě „na mazlíčka", dostanete kotě již vykastrované, nebo se ve smlouvě zavážete ke kastraci – většinou do jednoho roku věku. Na průkazu původu pak budete mít přetisk „bez oprávnění k chovu". PP ale dostanete vždy! CO MI ZARUČÍ PRŮKAZ PŮVODU
Zejména rodiče i celý původ. U těchto koček můžete v drtivé většině dohledat webové stránky chovatelských stanic, případně různé databáze (např. Pawpeds), ve kterých jsou tyto kočky registrovány, mnohdy i se zdravotními výsledky, úspěchy a svými dalšími potomky. Zájemce o ‚papírové' kotě tak může předem vyhledat informace, které ho zajímají (např. zdravotní výsledky předků). Aby koťata PP mohly dostat, chovatel musí vždy být registrovaný pod některou z chovatelských organizací. Do chovu vybírá chovné jedince s předpoklady dobrého zdraví (většina chovatelů testuje na přenosné a dědičné nemoci), vzhledu a povahy.
Průkaz původu vám sám o sobě nezaručuje, že kotě nikdy neonemocní! Kočka není věc, ale živý tvor a stejně jako nám lidem se může stát cokoliv. Výběrem chovných koček z testovaných chovů můžeme zmírnit, nikoliv eliminovat riziko dědičných či nakažlivých nemocí a dispozicí koťat k nemocem.
NENÍ VŠECHNO ČERNÉ A BÍLÉ
U kvalitních věcí vždy platí, že do jejich výběru investujeme ČAS a PENÍZE. U zvířat by to mělo platit dvojnásob. Pořizujeme se totiž kamaráda na několik let. Pro zvířata platí, stejně jako pro vše ostatní, že co je „levné“, je automaticky „na něčem ošizené. V čem, jak a proč jsme vysvětlovali ve článku: Kotě s PP ano či ne. Ale stejně tak bohužel platí, že ne vše, co je drahé, je kvalitní. Průkaz původu vám sám o sobě nezaručuje, že chovatel je zodpovědný a kvalitní. I přesto, že chovatelé mají svá pravidla stanovená chovatelskými kluby, bohužel se někdy setkáváme s chovateli, kteří pravidla obcházejí, netestují, nevyřazují jedince s rizikovými předky, či nedodržují etiku chovu. Proto i chovatelské stanice musíme ověřovat a pečlivě vybírat. (V žádném případě to není informace k zamyšlení nad tím, že je pak vlastně je to jedno, zda si bereme zvíře od chovatele, nebo od domácího množitele. Není. U množitele máme jistotu, že nesplňuje podmínky kvalitního chovu - množitelé nedbají na výběr rodičů z testovaného chovu, netestují svá zvířata na dědičné nemoci, nesledují předky, sourozence i potomku, zda se u nich onemocnění neprojevují. Ba naopak často neznají ani předky a příbuzné – bez PP nemohou). U chovatelských stanic máme možnost zjišťovat informace, shánět reference, číst informace na webových stránkách chovatelů, komunikovat s nimi, ptát se a vybírat.
JAK POZNÁM KVALITNÍ CHOVATELSKOU STANICI?
chovatel se vás bude ptát – dobrý chovatel, kterému pošlete dotaz typu: „cena… kolik stojí kotě od vás“, aniž byste cokoliv napsali o sobě, vám kotě v žádném případě neprodá. V první řadě ho totiž zajímá, KDO jsou zájemci o chlupaté klubíčko, které s péčí vypiplal, jak se u vás bude mít, zda máte pro kotě adekvátní prostředí, víte, co kotě potřebuje, jste ochotní zabezpečit jeho bezpečí (zasíťování balkonů, oken) apod. Dobrý chovatel pečlivě „lustruje“ vás. Stejně tak byste měli „lustrovat“ chovatele. kupní smlouva – samozřejmostí chovatele je KUPNÍ SMLOUVA, která by měla ochránit obě strany prodeje. Prodávající se smluvně zavazuje k tomu, že prodává kotě zdravé, že jde o typického představitele plemene a že zvíře pochází po rodičích, které tímto smluvně garantuje. Naopak kupující deklaruje to, že se dokáže o zvíře řádně postarat, že mu zajistí celoživotní domov, lásku a péči. Kupní smlouvu si vždy předem prostudujte!
doživotní chovatelský servis – je u dobrého chovatele samozřejmostí. Chovatel je s vámi v kontaktu, zajímá ho, kde a jak kotě žije, v případě nouze či problémů je vám k dispozici, poradí, pomůže s řešením, v případě, že z nějakého vážného důvodu nemůžete dále o kočičku starat, jeho podmínkou je být o tom informován, vezme si kočku zpět, či pomůže s hledáním nového domova. U dobrého chovatele nikdy nekončí zájem o něj předáním do nového domova.
dobré chovatelské podmínky – vždy záleží také na podmínkách, ve kterých kočky žijí. Prostředí, ve kterém kočky žijí, by mělo být čisté, teplé a suché, kočky by měly žít v dostatečně velkém prostoru, nikdy ne zavřeny v kleci, tmavé místnosti (sklep) apod. Je dobré mít na paměti, že velká koncentrace koček s sebou nese zvýšená zdravotní rizika. Některé chovatelské stanice včetně té naší, řeší stavy zvířat tím, že některá svá chovná zvířata umisťují v náhradních rodinách. Každá kočička potřebuje dostatek lidské pozornosti a lásky. Koncentrace většího počtu koček na několika metrech čtverečních vede k jejich psychickému strádání. Bohužel existují stanice, jejichž skutečné objemy, tedy počet jedinců v chovu, ani nezjistíte. Neuvádějí je na svých stránkách, nebo je záměrně tají. (Viz známé kauzy, např. https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-blesk-tlapky/571962/veterinari-zabavili-kocici-mame-desitky-zvirat-jeji-byt-byl-plny-vykalu-a-neporadku.html) Všímejte si, kolik chovných zvířat chovatel má.
návštěva je vítána – seriózní chovatel nikdy nemá problém s tím vám svůj chov, chovné kočky a všechna koťata ukázat, naopak vítá váš zájem, i zájem o opakované návštěvy.
testovaný chov – chovatel má svůj chov řádně testován v rámci chorob, kterými dané plemeno trpí. O zdravotní problematice je schopen mluvit, má patřičné informace a výsledky testů zveřejňuje na svých webových stránkách. Výsledky testů také bez problémů předloží k nahlédnutí. Nikdy se nespoléhejte na ujištění, že rodiče mají testy na smrtelné nemoci. Vždy si nechte testy zaslat, předložit, nebo ideálně přiložit ke kupní smlouvě! Na jaké testy se mám ptát? Každý chovatel by měl mít testy minimálně na FeLV, FIV a u rizikových plemen na HCM (dědičné onemocnění srdce) a PKD (dědičné onemocnění ledvin). Riziková plemena najdete na internetových stránkách www.genomia.cz a stránkách www.pawpeds.com. Chovatelé dále testují na další nemoci dle specifik jednotlivých plemen. Všímejte si, zda chovatelé vědí, jaké testy se u daných nemocí provádí. U PKD, FeLV a FIV se provádějí testy genetické, u HCM genetické testy existují pouze pro plemeno Ragdoll a Mainská mývalí kočka, přičemž do dnešních dnů známe u koček pouze tři mutace na jednom genu. V humánní medicíně je známo více než 450 mutací v 16 genech. Genetické testy jsou proto pouze orientační, a nemusí odhalit onemocnění. U chovných koček je nutné provádět SONO vyšetření. Problematika testování HCM je velmi složitá, v současné době bohužel nelze zjistit nemoc či vadný gen u chovného jedince (SONO odhalí pouze aktivní fázi nemoci, nikoliv dispozici vadného genu), ale i tak lze testováním minimálně vyřadit nemocné a prokazatelně pozitivní jedince z chovu a snižovat tak riziko přenosu této nemoci. Velice důležité a nejklíčovější v chovu u plemen rizikových na HCM je sledování předků, sourozenců, potomků a přehled o nemocnosti v liniích. (Více o problematice HCM zde: Vše o HCM).
očkování, odčervení, magických 12 týdnů – seriózní chovatel pustí kotě do nového domova vždy pouze odčervené a v plné vakcinaci/imunitě a plně socializované, což je zhruba ve 12 až 13 týdnu kotěte. Ke kotěti dostanete očkovací průkaz.
jednání chovatele – seriózní chovatel nikdy nemá problém zodpovědět ŽÁDNÉ vaše otázky. Tedy ani ty, které se týkají předků, testů, kvality chovu, rodičů. Dobrý chovatel s vámi bude komunikovat vstřícně a mile. Ti nejlepší jsou ve skutečnosti vždy skromní. Dobré zboží se chválí samo.
zvířata v chovatelské stanici – jsou vizitkou každého chovatele. Neměla by vykazovat známky onemocněné, být uslzená a zanedbaná. Kočky by měly být v dobré kondici, mít zdravou a lesklou srst, neměly by být vyhublé. Dobrý chovatel nemá problémy vás chovatelskou stanicí provést a zvířata vám ukázat.
webové stránky (nebo facebookové) – by měl mít každý seriózní chovatel. Stránky seriózního chovatele uvádějí jméno chovatele, kontakt, jména a fotky rodičů, jejich průkazů původu, výsledky jejich zdravotních testů, jména, fotky a data narození koťátek, jejich zbarvení, přehled všech předchozích vrhů, ideální je i přehled kastrátů v CHS i v nových domovech a kolonka „kočičí nebe“. Zvířata odcházejí, i ta chovná, a přehled o nich pomůže v dohledání předků. Vždy platí čím více informací, čím bohatší historie webu, tím méně má chovatel co skrývat.
jméno a kontakt na webu – seriózní chovatel nemá problém napsat své jméno a kontakt na svých webových stránkách.
znalosti chovatele – bohužel s přibývající oblibou různých plemen koček vzrostl počet lidí, kteří se chtějí jejich chovem zabývat. Ne všichni jsou však k tomu kompetentní a rozhodně si neuvědomují, že chovatelství není jen o tom, “produkovat krásná koťátka”. Dobrý chovatel by měl mít nejen dokonalé znalosti specifik a fyzických znaků daného plemene, ale také přehled o chovných liniích, zdraví a zatížení dědičných nemocí u předků. Měl by důsledně vybírat chovné jedince do svého chovu jak z aspektu vzhledu, tak zdraví.
Pokud chovatel, kterého si vyberete, není schopen odpovědět na základní otázky týkající se plemene, chovu, někdy ani rodokmenu svých koťat – nezná třeba ani jména prarodičů, neví nic o základních možných onemocněních, o testech, o inbreedingu čili příbuzenské plemenitbě a jejich možných negativní vlivech na zdraví kotěte, chová se arogantně, mlží, na dotazy reaguje podrážděně, nechce vám ukázat kočky, prostředí, ve kterém žijí, pokud jsou koťata bojácná, vypadají nezdravě, teče jim z očí, mají umazaný zadeček, chovatel má zvířata zavřená v klecích, v temných místnostech, PRCHEJTE! Ocitli jste se u množitele a ne chovatele.
A pamatujte, kromě všech rad dejte na svou intuici a pocit.
