VÍC NEŽ DEVĚT ŽIVOTŮ

02-03-2017
PÁR SLOV ÚVODEM

Devět životů je spolu s Pet Heroes (původně Beky) prvním „útulkem“, se kterým začala Cat-mania osobně a dlouhodobě spolupracovat, a proto přinášíme první útulkovou reportáž právě z něj. Když se řekne Devět životů, první, co mě napadne, je: organizace na pomoc kočkám, ve které se kloubí rozum s láskou a obětavostí. Když devět životů, tak zkouším najít devět slov, kterými bych popsala činnost lidí, kteří se rozhodli svůj čas věnovat péči o opuštěné kočky, a jsou to: obětavost, péče, rozum, práce, láska, transparentnost, zodpovědnost, koncept, lidskost.devítky


KRÁTCE O DEVÍTI ŽIVOTECH

Devět životů vzniklo po dlouhodobé spolupráci zakladatelek s Občanským sdružením na ochranu zvířat Podbrdsko dne 25. ledna 2010, původně jako občanské sdružení. 29. Ledna 2014 se pak stalo obecně prospěšnou společností. Krédem „Devítek“ je zejména dodržování kvality péče o zvířata. Hlavním cílem je snížit počet volně žijících koček na únosnou míru díky kastračnímu programu a hledat nové domovy pro opuštěné kočky. Kočky do své péče Devět životů přijímá zejména z okolí Slaného a Kralup nad Vltavou. Devítky mají celkem 6 depozit. Jedno slouží pro příjem a karanténu zvířat, zbývajících pět je tu pro kočky, které prošly karanténou a jsou již vyléčené a minimálně jednou očkované. Tato depozita nepřijímají zvířata přímo „z venku“. V akutních případech se využívá také hospit na veterinární klinice ve Veltrusech a v Brandýsku.

Z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI

Navštívila jsem dvě z depozit, které spadají pod Devět životů, a to depozitum u Jarky Plačkové v Kralupech nad Vltavou, a depozitum v Hospozíně u Aleny Novákové, kde je umístěna i samostatná budova karantény a venkovní voliéra. Byla jsem neskutečně překvapená, v jakém prostředí depozitní kočičky žijí a jak je o ně postaráno.

     3     16935756 10211990705625447 1653111754 o     2      4             

                                      16990742 10211990713705649 172240542 o       16936164 10211990712825627 1401711836 o  

Do depozit je umisťováno maximálně 7 koček tak, aby byla umožněna kvalitní a individuální péče. Kočičí pokoje jsou vybavené celou řadou škrabadel, dostatkem toalet, k dispozici měly kočičky několik mističek krmení a vodu. Jak Jarka, tak Alena o každé kočce individuálně vyprávěly, jaké jsou, co mají za sebou, jaké zdravotní problémy je provází. Vedle kvalitní péče, bylo na všech kočkách znát, že jsou opečovávané s láskou a něhou. Kromě několika plašších kočiček, které si držely odstup, jsem měla všechny uvrněné kožíšky kolem nohou, a postarší kočičí pán „Švihák Lázeňský“ se mi dokonce uvelebil na klíně, ze kterého ho odlákala až plná miska. Kocourek Moták, nedbaje svého omezení po mozkové mrtvičce, zjišťoval kvalitu mléka v kávě. Bezzubá Danae se nemohla nabažit mazlení a Baron bez ocásku s neskutečně dojemným životním příběhem si mě naprosto omotal kolem tlapky. Odcházela jsem s hřejivým pocitem, že naše projekty takovým kočičkám alespoň trochu pomohou a přilepší, a zároveň neskutečně smutná při představě, co všechno tyhle kočičky mají za sebou a kolik takových příběhů v kočičím světě je. A také s hlubokou úctou ke všem lidem, kteří se skutečně fyzicky o tyto často týrané, zdevastované, opuštěné, a toulavé kočky starají.

        dev        dev11        dev vyb        dev2


KARANTÉNA

Karanténa je samostatná stavba, která je vybavena 6 omyvatelnými prostornými boxy (3 menší a 3 větší pro početnější skupiny koťat) a dvěma nepřímými germicidními lampami. Boxy jsou čisté, prostorné a uspořádané tak, aby kočky měly dostatek prostoru a soukromí.

       kar8            kar1          kar3   



Záchod je oddělený od ostatních prostor a místa pro krmení. K odpočinku slouží zavěšené hamaky. Dle potřeb jednotlivých koček a aktuálního psychického stavu se používají jak záchodky odkryté, tak záchodky kryté. Do záchodků se používá Stelivo Asan, které se ukázalo k použití do karanténních klecí dle zkušeností jako nejvhodnější.

                         kar5        kar9           kar6

Každý box má vlastní úklidové potřeby. Boxy a podlahy jsou ošetřovány dezinfekčními spreji, ubrousky a přípravky do vody. Před manipulací se zvířaty se používá na ruce dezinfekční gel. Prostor karantény obsahuje nejen ubikace pro zvířata, ale také prostor pro krmivo, léčiva, přepravky, deky atd. Všechny látkové předměty a léky jsou uzavřené v plastových boxech.

       kar7    kar6    kar10

Pro kočky je k dispozici celá řada značek superprémiových a prémiových krmiv, pro akutní případy, kdy je nutné do kočky dostat cokoliv k jídlu a kvalitní krmivo odmítají, jsou k dispozici také klasické marketové kapsičky a konzervy.
                                                             
Použité nádobí se umývá v myčce dezinfekčními tabletami Sanytol. Použité záchody se nejprve vystříkají dezinfekcí, nechají se do druhého dne a pak se kompletně umyjí a poté vytřou dezinfekčním ubrouskem. Přijatá zvířata v karanténě se nikdy mezi sebou nemíchají. Každé přijaté zvíře je umístěno do boxu, projde odblešením, odčervením a poté očkováním. Nemocná zvířata jsou zbavena vnějších parazitů a léčena dle rozhodnutí veterináře. Pokud to stav dovolí, jsou i odčervena. U horších případů se podává minimálně pasta Banminth, aby se jim aspoň trochu odlehčilo od vnitřních parazitů a jakmile se jejich stav zlepší, tak se odčerví tabletou. Zvířata se umisťují do depozit či zájemcům nejdříve po prvním očkování.


EVIDENCE KOČEK

Evidenci koček si Devět životů vede elektronicky v tabulce, a kompletní evidenci koček naleznete také na webových stránkách http://devet-zivotu.cz/kocky/. Na stránkách jsou uvedené všechny kočky, které jsou aktuálně v jednotlivých depozitech, v léčení, najdete zde i několik koček, které jsou v depozitech na dožití, kočky umístěné v nových domovech, a také kočky, které se bohužel nových domovů nedočkaly. Pokud si rozkliknete profily jednotlivých koček, zobrazí se vám veškeré informace o kočce, o tom, čím si kočička prošla, zda je již kastrovaná, očkovaná, čipovaná, odčervená a také kompletní zdravotní záznamy kočičky.

 dev evidence
    dev zdrav karta


JAKÉ POŽADAVKY MUSÍ SPLŇOVAT ZÁJEMCI O KOČKY?

Zájemci jsou posuzováni individuálně, podle toho jak mluví, jak se chovají při vstupu do místnosti, kde jsou kočky apod. Důležité je, aby se u něj zvíře mělo dobře, byla mu věnována pozornost a v případě bojácných zvířat i dostatečná trpělivost při zvykání na nové prostředí. Devítky se dále snaží novým majitelům vysvětlit, proč krmit kvalitním krmivem, síťovat okna či pravidelně kočky odčervovat a navštěvovat s nimi veterinu. Samozřejmostí je i poradenství do budoucna. Noví majitelé také mohou nechat později vykastrovat osvojená koťata v rámci kastračního programu. Pokud se objeví zájemce, který už od počátku rozhovoru vypadá, že spal v knihovně a nenechá si nic vysvětlit, zvíře pravděpodobně nedostane. Důležité je, aby zájemce pro své zvíře žil. Zvíře je k novému majiteli umístěno na základě adopční smlouvy za adopční poplatek.

POČTY ZA ROK 2016

Devítkám se za rok 2016 staralo o 148 kočiček, domov se podařilo najít 88 z nich. Některé ze stávajících koček jsou „stálé“, tj. neumístitelné a jsou v našich depozitech na dožití.

ZDRAVOTNÍ PÉČE

O kočičky z Devítek se stará MVDr. František Pochobradský, MVDr. Lenka Zajíčková, MVDr. Julius Púnka, MVDr. Petra Šulha a MVDr. Eva Mičudová. Bohužel ne vždy se kočky umístěné v depozitech dočkají svého domova a ne vždy mají své příběhy šťastné konce. Většina uhynulých či uspaných koček je podrobena pitvě a informace o nich naleznete na webových stránkách.

FINANCOVÁNÍ

Spolky a sdružení, které pečují o opuštěná zvířata, financují provoz z vlastních zdrojů, a z finančních prostředků dárců, na kterých jsou de facto závislí. Od financí se odvíjí samozřejmě možnost kvalitní pomoci opuštěným kočkám. Veškeré peníze dárců jsou prostřednictvím transparentního účtu použity vždy na krmení a zdravotní péči depozitních koček. Devět životů se aktivně samo stará o získávání finančních prostředků prostřednictvím prodejních a charitativních akcí, výrobou a prodejem předmětů. Samozřejmě ocení jakoukoliv finanční pomoc.

ŽIVOT DEPOZITÁŘE

Málokdo si uvědomuje, co všechno péče o opuštěná zvířata obnáší. Provoz takové organizace znamená obětovat vlastní soukromý život ve prospěch zvířat. A nejedná se samozřejmě pouze o samotnou péči o depozitní zvířata, ale o veškeré aktivity spojené se získáváním finančních prostředků na provoz spolku. Všichni depozitáři Devítek tyto činnosti vykonávají ve svém volném čase, všichni mají svá zaměstnání a rodiny.

Péče o kočky je denním chlebem depozitářů. Představa, že depozitář sedí mezi mazlíky, kouká na televizi a hladí si u toho roztomilé kožíšky, je realitě na hony vzdálená. Samozřejmě se kočkám věnují a mazlí se s nimi, ale je potřeba se také postarat o krmení, o úklid, vyklízení záchodků, podávání léků, a při tom všem je potřeba respektovat specifika a potřeby jednotlivých koček, které často trpí různými zdravotními problémy. Je nutné zajistit nutnou veterinární péči, očkování, odčervení, v karanténě zajistit funkční provoz, dezinfekci, dodržovat zásady hygieny. Depozitáři nepracují jenom doma, zajišťují také odchyty koček, převozy koček do depozit, na kastrace, na veterinární ošetření. Věnují se návštěvám – novým zájemcům, objíždějí umisťovací výstavy. Nelze zapomenout ani na administrativní práci spojené s evidencí koček, vedení účetnictví, proplácení faktur, objednávání a převozy krmiva, zásobování jednotlivých depozit, krmičských míst apod.

Depozitáři a dobrovolníci věnují svůj čas nejenom kočkám, ale také například výrobě předmětů do aukcí a na prodej. Pokud nevyrábí nebo neshání předměty na prodej, pořádají (většinou o víkendech) charitativní krámky, prodeje a bazárky jak samostatně, tak na různých výstavách a akcích.

Když tak o tom přemýšlím, někdy si říkám, jestli jsou to vůbec lidé z masa a kostí.

KASTRAČNÍ PROGRAM

Útulky a depozita sice pomáhají bezprizorním a zraněným kočkám, ale neřeší jádro situace toulavých koček u nás. Jedním z komplexních řešení jsou kastrační programy toulavých koček. Organizace Devět životů jako jedna z mála spolků/sdružení provozuje vlastní kastrační program, kdy financuje (pokud to finanční situace dovolí) kastrace toulavých koček z mělnického a kladenského okresu. Jenom za minulý rok bylo díky jejich kastračnímu programu vykastrováno celkem 484 koček, z toho 23 útulkových.

dev kastr


JAK JE TO VLASTNĚ S POČTEM TOULAVÝCH KOČEK U NÁS?

To vám nikdy nikdo neřekne a nespočítá přesně a je asi bezpředmětné bazírovat na zjišťování přesných počtů a statistik. Čísla bohužel nikomu nepomohou. Že je situace vážná, o tom hovoří situace v českých útulcích a zkušenost lidí, kteří tyto útulky provozují, lidí, kteří pečují o venkovní a bezprizorní zvířata, krmí kolonie venkovních koček a realizují kastrační programy ve městech. Za dobu, po kterou se pohybuji v charitativní činnosti pro útulky, neustále slyším, jak je situace čím dál horší, jak jsou útulky plné, nepřijímající, a jak kapacitně nemohou vyhovět tak, jak by bylo potřeba. Prioritou by proto mělo být nalezení řešení této situace. Počty toulavých koček se neustále mění, každým rokem se rodí další a další a naopak mnoho z nich umírá a na nemoci, zranění, či končí pod koly aut. Jenom v Praze se mluví o desítkách tisíc toulavých koček, a o tom, že je tento problém dlouhodobý, svědčí i následující články z různých médií z let 2007, 2012 a 2016: 
http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/toulave_kocky20070423.html
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1178168-v-praze-zije-na-60-tisic-zdivocelych-kocek-zacina-odchyt-a-kastrace
http://www.rozhlas.cz/zpravy/domaci/_zprava/premnozeny-predator-hubi-ptaky-a-siri-nemoci-prazske-toulave-kocky-ceka-kastrace--1670851


Víme, že například v rámci Prahy bývají největším problémem vnitrobloky a zahrádky, kde se kočky bez domova shromažďují. O tomto tématu přineseme další informace v plánované reportáži z útulku paní Šeberové, která se sama stará o bezprizorní kočky nalezené v prostorách Bohnického areálu.

ZEPTALA JSEM SE ALENY NA PÁR OTÁZEK:

Jak vybíráte depozita, kam kočky umisťujete?

Většinou z řad našich známých. Potřebujeme zodpovědné lidi bez sklonů k hysterii a s dostatečnou mírou zodpovědnosti a disciplíny. Každý člověk je jiný, ale na konceptu péče o kočky se musíme shodnout všichni. Potřebujeme lidi schopné, empatické a obětavé. Potřebujeme kočkomily s rozumem. Práce pro útulek je velmi vyčerpávající a časově náročná. Jsou depozita, kde se nic neděje, „pouze„ se krmí, mazlí a uklízí. Pak jsou ovšem taková, kde zůstávají zvířata dlouho ne-li na doživotí a tam už je to jiné. Je potřeba počítat s tím, že na dovolenou se už pravděpodobně nikdy nedostanete, budete opatrovat například neumístitelné plaché zvíře a že to bude chtít v závěru kočičího života obětovat pár bezesných nocí a několik hodin strávených na veterině. A při tom všem musí depozitář zůstat v psychické pohodě. Samozřejmě se také občas sekneme, nikdo bohužel není neomylný. Je hodně lidí, kteří si nenechají vysvětlit, že právě oni se na depozitování nehodí. Je to jako začarovaný kruh. Někoho odmítnete a během chvilky se můžete stát černou ovcí mezi útulky. Jedno špatné slovo vypuštěné do éteru může zabít i dobře a poctivě fungující organizaci. A u neziskovek to platí dvojnásob. Takže je to vždy chůze po tenkém ledě. V některých případech musíme opatrně a nenásilně dovést lidi k tomu, kdy si sami řeknou, že by to nezvládli a depozitování si rozmyslí. My prostě potřebujeme člověka celého. Ono to jinak nejde. Je nám jasné, že musí mít čas i na něco jiného než na kočky, ale ta zvířata se neptají, ta potřebují vyčistit, nakrmit, ošetřit a pomazlit. Víc je nezajímá. Útulkaření je práce na víc jak plný úvazek. Bohužel ji našim depozitářům ani dobrovolníkům nemůžeme zaplatit.

Jaká je podle vás situace bezprizorních koček v ČR?

Na jedné straně je to rozhodně lepší, než tomu bylo před 10 lety. Hodně lidí pochopilo nutnost kastrace, takže se počty nekastrovaných toulavých koček snižují. Nám se to daří i na vesnicích kde kastrace rozhodně nebyla nikdy populární. Hodně je to i tím, že i na vesnicích už jsou lidé, kteří mají zvířata pro potěšení nikoli jen k „sežrání“. Na straně druhé je problémem spíš neochota nebo nemožnost úřadů podílet se na kastračních programech či zřizování městských útulků. Organizací zabývajících se ochranou koček je sice čím dál víc, ale jsou malé, rozdrobené a ne všechny fungují dobře. Bez pořádného národního kastračního programu se už za pár let dostaneme do situace, kdy nebude možné útulky provozovat. Budou prostě přeplněny kočkami na dožití a nebude místo pro příjem nových. Jediné co tomu může zabránit je plošná kastrace. Pomůže nejen v přeplněnosti útulků, ale nedojde k rozvíjení nevraživosti vůči toulavým kočkám a jejich případným krmičům, která je teď velmi silná. Tím, jak lidi začali víc vnímat kočky jako společníky, a ne jen škodnou, bohužel dochází ke střetům mezi milovníky zvířat a jejich odpůrci. Lidi jsou unaveni z každodenních starostí, jsou vystresovaní a tak mnohdy reagují nepřiměřeně. Často se setkáváme s krmiči, kteří celí zoufalí prosí o naši pomoc, protože jim krmná místa někdo zapálil, polil chemikáliemi, nebo se snažil kočky otrávit.

Jaká je kapacita vaší společnosti?

Hospozín má kapacitu 20-35 koček a depozita maximálně 20 koček. Momentálně máme v Hospozíně 19 a depozitech 16 zvířat. U Hospozína je to dost proměnlivé, záleží na tom, jaká zvířata jsou na karanténě. Když dorazí rodící kočka, tak ve velkém boxu může být nakonec i 7 zvířat. Když dorazí agresivní a totálně plachá kočka, tak může depozitum, které má kapacitu jen pro 1 zvíře, obsadit i na rok a déle. Kočky na dožití jsou samostatnou kapitolou. U Jarky Plačkové jich je 7 a z toho snad jen 3 by mohly najít nový domov. Takže tam jsme zasekaní na několik let a nelze tam dávat další zvířata z karantény.

Jaké řešíte nejčastější nemoci a úrazy u nalezených koček?

Klasika, u přijímaných je viróza a chlamydie. U prcků vede kaliciviroza a u starších zase ledviny. Čím dál víc se ale objevují různé druhy nádorů. Už jsme se setkaly s rakovinou plic či s onemocněním štítné žlázy hypotyreozou. Což je u koček celkem vzácnost. A naši největší strašáci? Panleukopenie, FIP, FIV a FELV. A to z důvodu vysoké infekčnosti. I když u FIP to není jasně prokázáno. Tyhle 4 nemoci vyžadují izolaci a tu má jen málo organizací, které pečují o toulavá zvířata. Ani veterinární kliniky takové prostory nemají. U nás pro to byla vyhrazena ošetřovna. Bohužel je momentálně obsazena Baronkem. (Baronek je kocour, který po srážce s autem utrpěl zlomeninu sedací kosti, následně byl nucen absolvovat amputaci ocásku a poté mu byl zjištěn megakolon - patologická dilatace tlustého střeva, které mu muselo být odstraněno. Baronek proto trpí inkontinencí a také problémy s vylučováním, bohužel není schopen ovládat stolici a proto je odkázán na celoživotní pomoc člověka – poz. autora)

Která kočka vám nejvíce přirostla k srdci?

Všechny. Malé, velké, tlusté, tenké, krásné, ošklivé, hodné i ty zlé. Každá měla něco, co neměla ta druhá. Každá byla originál. Samozřejmě na nějaké vzpomínáme víc na jiné méně. Je to i tím jak dlouho a v jakém stavu u nás byly. Pokud je to kočka bez problémů a mazel tak je to v pohodě. Ovšem když je to hodně nemocná kočka, stará nebo stresařka, tak na takové vzpomínáme opravdu dlouho. Mezi takové patří třínohá terapeutka Bára, polámaná Jasmína, pirát Scrooch, prdící Buffy, stříbrná Peršanka Kiki, panleukopenička Yo-Yo, BBQ či popálený kocourek Topinka. Bylo jich hodně a o každém by povídání vydalo na samostatný článek. A vzpomínáme na ně neustále. Ale to vlastně na všechny.

Máte nějaký vzkaz pro lidi na závěr?

Myslíme si, že se nám povedlo dostat do povědomí ostatních organizací důležitost karantény a transparentnosti. Bez důvěry našich fanoušků a dárců bychom nebyli nic. Jedno bez druhého nemůže fungovat. Začínali jsme s tím, že nelze zachránit každé zvíře a toho se stále držíme. Máme stanovený svůj strop tak, abychom dokázali všechna zvířata obsloužit tak, aby se každému dostalo řádné péče, pozornosti a životního prostoru. Cílem je udržení tohoto stavu, provozování felinoterapie v domově pro seniory a kastračního programu. Pokud nám to finance dovolí, rádi bychom i nadále udrželi krmičský sociální program, ve kterém poskytujeme krmivo a veterinární péči pro vytipované kolonie volně žijících zvířat. Tam nám velmi pomáhají místní „krmiči“, kteří pravidelně zvířata nejen krmí, ale i sledují jejich zdravotní stav a hlásí nám nemocné či nově příchozí kočky vhodné ke kastraci. V roce 2016 bylo na tato místa rozvezeno 2 026 kg krmiva.

dev krmič


Autor: Zuzana Goišová