CAT WORLD - POMOC PRO KOČKY V NOUZI

26-02-2017
V jednom z předchozích článků jsme nakoukli pod pokličku chovatelky britských koček, dnes bych vám ráda představila práci lidí, kteří se snaží pomáhat toulavým, opuštěným, zraněným a nemocným kočkám. Ptala jsem se Jany Beranové, jedné ze zakladatelek neziskové organizace na pomoc kočkám v nouzi Cat World z.s.


Jano, jak jsi vlastně dospěla k tomu, že jsi začala pomáhat kočkám v nouzi?

Plíživě. Kočky jsem měla vždycky ráda a moc jsem si nějakou přála. V mém okolí a rodině ale panoval (a do jisté míry stále panuje) názor, že kočka trpí, pokud je chováno pouze v bytě bez přístupu ven. Také mi připadalo, že zvíře je při mém životním stylu příliš velká komplikace a závazek. V tom mě udržoval i můj tehdejší partner. Po rozchodu s ním jsem začala o kočce znovu přemýšlet, pořád se to ve mně mlelo, ale tušila jsem, že rozhodnutí už vlastně někde v hloubi srdce padlo. Logickou úvahou jsem pak došla k tomu, že než někde v útulku v kotci bude každé kočce nutně lépe u mě doma. Tím jsem si vyřešila ono dilema s „utrpením kočky v bytě“ a také to, odkud kočka bude. Prostě z útulku.

Dopadlo to tak, že jsem v podstatě naslepo, s půjčenou přepravní taškou, vyrazila pro kočku do městského útulku v Horních Měcholupech (jiný jsem tehdy neznala). Zavezl mě tam můj současný přítel, který už nemohl to moje hlasité přemýšlení poslouchat. Řekla bych, že toho někdy trochu lituje. Kdyby býval tušil, kam až to povede, možná by to „tak si proboha tu kočku pořiď, vždyť ji chceš“ nikdy neřekl.

Neměla jsem žádnou zvláštní představu, jak má vypadat, spíš jsem si myslela na kocourka. Do té tašky mi tam tenkrát v červnu 2013 ovšem sama vlezla Minda, sotva 2měsíční hubené a vypelichané černé kotě. Moje první osudová a první zachráněná kočička. A s ní to všechno začalo.

Nadšená z Mindy jsem se začala na sociálních sítích poohlížet po stejně postižených osobách a vstoupila do několika skupin s kočičí tematikou. Poměrně brzy jsem narazila i na Cat-manii a nebudu příliš přehánět, když řeknu, že zejména tohle společenství zásadně zformovalo můj pohled nejen na kočky jako takové, ale též na problematiku jejich přemnožení, kastrací, utrpení zvířat bez domova a také účinné pomoci. Někde tam jsem také objevila později inzerát uskupení Tety v akci hledající domov pro vypelichaného ušatého kocourka Žolíka, zachráněného od člověka, který se o něj nestaral a nechal ho málem sežrat blechami. V té tobě jsem uvažovala o kamarádovi pro Mindu a když jsem viděla ubožátko tolik podobné jí samé před rokem, považovala jsem to asi za jakési znamení. Odpověděla jsem na inzerát a „už to jelo.“

Jak dlouho kočkám pomáháš a co konkrétně to obnáší?

19. února to byly přesně dva roky, co jsem si přinesla Žolíka domů a prakticky do té doby se také vlastně datuje začátek mé první aktivní pomoc kočkám bez domova . S „Tetami“ jsem se totiž díky adopci Žolíka spřátelila a když jsem viděla, co pro zvířata vše dělají, zatoužila jsem jim nějak pomáhat. Ujala jsem se činnosti, na kterou ony pro samé zachraňování a péči o nemocná zvířata neměly čas a energii - hledání domovů pro jimi zachráněné kočky. (Jejich hlavní záchranná činnost se totiž soustředí spíš na pejsky.) To zahrnuje zejména inzerci a komunikaci s potenciálními zájemci. Současně mě ještě nadchnul koncept dobročinných facebookových aukcí, které jsem objevila opět díky Cat-manii, takže jsem se radostně zbavovala všech možných nepotřebných věcí ve prospěch organizací a spolků pomáhajícím kočkám. Postupně mi to ale přestalo stačit a chtěla jsem pomáhat ještě více a konkrétněji. Od začátku mi bylo jasné, že to nemůže být formou přímé péče o zvířata, na to nemám vhodné podmínky ani dostatek času. Přemýšlela jsem tedy ještě nad jinými možnostmi...

Je někdo, kdo ti v začátku pomáhal?

V tomto období jsem se díky Cat-mania aukci seznámila s Markétou Miltovou, se kterou jsme se postupně spřátelily. Ona se v oblasti záchrany koček pohybuje déle než já a leccos jsem se od ní dozvěděla. Velmi mě poučila a zároveň mě připravila o řadu iluzí. Například i o tu, že každý spolek či útulek, který zachraňuje kočky, je dobrý...

Svěřila se mi později i s myšlenkou založit vlastní nadační fond a nabídla mi, zda bych se s ní na tom nechtěla podílet. Jako profesí právník připravila například všechny potřebné dokumenty pro podání žádosti. Nakonec dostala naše organizace Cat World z.s. formu zapsaného spolku, který má více možností, mimo jiné i financování péče o zvířata ve vlastní péči. Oficiálně spolek vznikl 12.8. 2016.

Co byl impuls a důvod k založení neziskové organizace Cat World z.s.?

Hlavním impulsem asi byla touha dělat věci po svém a dle našeho nejlepšího vědomí svědomí. Dále jsme si uvědomili, že u nás není mnoho organizací, které by pomáhaly obětavým jednotlivcům, kteří na vlastní náklady pečují o bezprizorní kočky, krmí je, léčí, kastrují.

Jaké jsou cíle vaší organizace a jak vaše organizace funguje?

Hlavní cíle máme v podstatě tři. Kromě přímé péče o kočky v několika našich domácích depozitech je to již zmíněná pomoc neorganizovaným „soukromníkům“, kterým není osud koček na ulici lhostejný a kteří jim v terénu aktivně pomáhají. Tito lidé své aktivity dotují ze svých, často nepříliš vysokých příjmů. Cat World z.s. se jim snaží pomáhat jednak přímo (materiálně či finančně) nebo propagací a organizací sbírek či aukcí. K tomu využíváme naše transparentní účty a řádně ohlášenou veřejnou sbírku. Tím umožňujeme těmto lidem žádat o pomoc veřejnost legálně, bez rizika, že se dostanou do potíží například s finančním úřadem (veřejné sbírky smí provádět jen právnické subjekty a sbírka musí být řádně ohlášena). Dárcům zase poskytujeme záruku, že jejich dary budou transparentně využity pro daný účel. Podobným způsobem chceme pomáhat i majitelům, zvířat, kteří se ocitli v životní tísni a nemohou se o své milované zvíře beze zbytku postarat, například mu zaplatit nutné nákladné veterinární ošetření.

Kastrace jsou pro nás dalším velmi důležitý tématem, považujeme je za jediný skutečně funKční a koncepční způsob pomoc i toulavým kočkám, který má šanci vyřešit problém na globální úrovni. Většina utrpení toulavých koček totiž pochází právě z toho, že jsou u nás přemnožené a nakládá se s nimi proto jako s plevelem.

Jaké organizace svou finanční podporou zaštiťujete?

Jak jsem psala výše, zaměřujeme se spíš na jednotlivce či neformální uskupení jako jsou například již zmíněné Tety v akci. Nebráníme se ale ani spolupráci s dobrými spolky či depozity.

Pečlivě vybíráme, koho podpoříme, máme svá kritéria. Mezi ně patří zejména to, aby pomoc byla účelná (neohrožovala zvířata např. tím, že nebudou dodrženy zásady karantény), a aby byla patrná maximální snaha kočky, u kterých to lze, umisťovat do nových domovů. Nepodporujeme trvalé hromadění velkého počtu koček v domácnostech, nepovažujeme to za správný způsob pomoci.

V současné době je aktivnÍch několik sbírek a to na pomoc kolonii divokých kočiček ve Slavičíně na Zlínsku, pomoc paní Anně, která se stará o bezprizorní kočky na Příbramsku, kastrace a léčbu kočiček žijících s lidmi bez domova v pražských Vokovicích a domácím depozitům paní Šmidrové v Přerově a paní Vajdové u Ostravy , které pečují o zachráněné kočičky.

Přehled sbírek najdete zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.262936767478412.1073741882.134780786960678&type=1&l=1904283e4a

Můžeš nám uvést některé konkrétní příběhy koček, o které Cat World z.s. pečuje?


Už mnohokrát mě napadlo, jaká je škoda, že se těm zvířátkům nemůžeme podívat do hlaviček a zjistit, co všechno mají za sebou, kde se narodili a co přesně se jim přihodilo. U většiny z nich tedy známe jen zlomek z jejich života před okamžikem, než se dostali k nám. Nevíme, zda se narodili divoké kočičce nebo u někoho doma, zda se zatoulali, byli darováni „do dobrých rukou“, které to přestalo bavit, nebo byli nevhodným dárkem, či třeba nechtěným dědictvím. Tohle jsou každopádně nejčastější způsob, jak se kočky na ulici ocitají.

Z konkrétních příběhu bych zde uvedla příběh Fussinky a Reného.

Fussinka, krásná dlouhosrstá kočička, žila u bezdomovců - squatterů, společně s dalšími kočkami a psy. Jednoho dne se u nich prostě objevila a nikdo neví, zda si tam našla útočiště sama, nebo ji tam někdo záměrně odložil. Nějak si tam žila, měli ji tam svým způsobem rádi, ale samozřejmě se musela potýkat s klasickými problémy venkovních koček jako jsou blechy, klíšťata, začervení a také pravidelné rození koťátek a starost o ně. Jednoho dne se našla vážně zraněná. Nemohla se postavit na nohy a později se zjistilo, že má zlomenou pánev a to tak nešťastně, že je nutná operace. Zákrok podstoupila, a obdržela při něm na celý život na páteř zpevňující kovovou destičku, která jí ale nyní vůbec nepřekáží. Při operaci se provedla také nutná resekce kyčelního kloubu. Kočička se dnes bez problémů pohybuje, pouze maličko kulhá a památku po jejím zranění lze nyní vidět pouze na rentgenu. Není tomu tak dlouho, co našla domov, kde je hýčkaným jedináčkem.

Fussinka
Fussinka - dlouhosrstá krasavice ze squattu, po úrazu pánve, našla nový domov v Praze

Fotoalbum Fussinky najdete zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.228329150939174.1073741859.134780786960678&type=1&l=db3c3de0ba

Černý asi 5letý kocourek, kterého jsme pojmenovali posléze René, se objevil na Praze 10 na krmném místě pro místní venkovní kočky. Všimla si to tam starší paní, která tam kočičky krmí, a kontaktovala nás kvůli tomu, že měl viditelně zraněnou přední tlapku. Paní se obtížně pohybuje a nebyla schopna ho sama chytit. Proběhla tedy poměrně náročná odchytová akce, kdy jsme na místo docházeli v 5 hodin ráno po několik dní, než se dostavil úspěch. Kocourek měl ošklivé zanícené zranění na přední tlapce, které už nekrotizovalo a silně zapáchalo. Velmi nás ale překvapilo, že kocour byl cítit voňavkou, někoho ho zřejmě zápach z rány obtěžoval natolik, že to vyřešil po svém...

Vyšetření na veterině ukázalo, že problém zapříčinil zarostlý drápek, takže léčba byla relativně jednoduchá, nasadila se antibiotika a rána se musela pravidelně vyplachovat. Tahle nevděčná úloha připadla „Tetě“ Evelíně, která to skvěle umí s nemocnými i divokými zvířaty, a která byla Reného ochotna vzít do dočasné péče, za což jsme jí velice vděčni. Renému se sice ošetřování moc nezamlouvalo, ale vypadalo to, že bude brzy fit a hledat nový domov. René dostal navíc přízvisko „Špičák“, kvůli podivně rostlému přednímu zubu, trčí mu kolmo ke směru, ve kterém by měl správně být. Operaci zubů, které celkově jsou v mizerné stavu, jsme ale odložili na dobu, až bude zcela v pořádku.

Bohužel se později ukázalo, že René má závažný problém s ledvinami. Nechtěl moc jíst, takže se znovu ocitl na veterině, kde podstoupil vyšetření krve, jehož výsledky nás vyděsily - parametry, které odrážejí funkci ledvin, totiž byly tak vysoké, že je analyzátor ani nedokázal změřit! Mysleli jsme, že s kocourem okamžitě amen. Na Reném, kromě toho vlažného vztahu k potravě, ale nebylo nic takového vidět. Kocourek je živý, mazlivý a rozhodně nepůsobí jako kočka, která by měla na mále. I v hospitalizačním boxu na veterině se se mnou mazlil a hlasitě vrněl. Renda tedy podstoupil několikadenní kontinuální infúzní terapii, dostal antibiotika a další léky na podporu funkce ledvin. Ledvinové parametry mu postupně trochu klesly, ale stále s pohybují strašlivě vysoko nad správnou hladinou. Momentálně je kocourek opět v domácím ošetřování, dál bere léky a kapačky dostává v pravidelných intervalech. Snažíme se ho rozjíst vhodnou stravou, šetrnou k ledvinám, moc mu ale nechutná. Kocour bojuje neuvěřitelně statečně, ale vyhráno ještě není. Nejen kvůli jeho úžasné povaze doufáme, že se nepříznivá diagnóza zvrátí do stavu, kdy bude - byť na dietě - normálně fungovat. Na tomto místě chci za Reného poděkovat nejen Tetě Evelíně, která má nyní kocourka v péči, a dámám, co ho odchytily, ale také paní doktorce Kunčické z Veteriny Nusle, která se o něj obětavě celý týden starala ve dne v noci. Boj o Reného ale ještě neskončil a kromě úsilí několika báječných lidí si vyžádal i nemalé finanční prostředky, do této chvíle se účet za Reného léčbu vyšplhal téměř k částce 10 tisíc korun.

René 
René – černý kocourek nalezený se zraněním tlapky, u kterého byla objeveno závažné selhávání ledvin,stále se u nás léčí a doufám v obrat k dobrému.

Fotoalbum Reného najdete zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.253248951780527.1073741874.134780786960678&type=1&l=d6709391a2

Další kočičky, které jsou v léčení či hledají nový domov:

Gabriel                             mourek
Gabriel, zubožený kocourek, kerý si přišel pro pomoc            Mourek, starší kocourek bez ocásku, s chronickým selháváním                        
do baru v Praze Řepích, je u nás v léčení.                                      ledvin, zůstal na dožití v našem depozitu,
                                                                                         je možno jej virtuálně adoptovat.  
 
Cipísek poster

Zlata poster

Zrzek poster



Máš nějaké konkrétní zvíře, které tě vysloveně „vzalo za srdce“?

Já se o naše kočičky obvykle přímo nestarám, takže je nevidím tak často, abych si k nim utvořila vyloženě pevný vztah. Nicméně každá, se kterou mám možnost se setkat, je nějakým způsobem výjimečná.

Kočička, která mě ale opravdu vzala za srdce byla černá Borůvka, i když tu s námi byla jen krátce. Byla to starší kočička nalezená v hrozném stavu, podvyživená, bez zubů. Bohužel se ukázalo, že má velký neoperovatelný nádor na ledvině prorůstající dále do dutiny břišní a střev. Nemohli jsme pro ni udělat nic jiného, než jí poskytnout teplo, klid a plnou mističku. Jsem nesmírně vděčná paní Petře, která jí nabídla dočasnou péči v kancelářích firmy, kde pracuje, a všem jejím kolegům, kteří tam kočičku nejen strpěli, ale vyloženě hýčkali. Neměli jsme tenkrát možnost zajistit pro Borůvku karanténu a přijmout ji přímo do našich depozita. Jen díky Petře jsme ji tedy mohli sebrat z ulice a zajistit jí alespoň potravu, klid a pohodu. Bylo to nesmírně milé, hodné a vděčné stvoření, nad kterým srdce usedalo. Mrzí mě velmi, že jsme pro ni nemohli udělat více, hřeje mě alespoň pomyšlení, že neodešla sama v zimě někde v křoví, ale v klidu a milovaná.
Borůvka navíc vlastně zajistila domov dvěma dalším kočičkám z depozita. Na výzvu, kterou jsme kvůli Borůvce zveřejnili, se totiž ozvala i paní Stáňa z Chomutova, která později adoptovala úžasnou kočičku Agnes, a slečna Nikola, která dala domov starší kočičce Coco.

Boruvka  Agnes    
Borůvka – nesmírně hodná starší kočička                     Agnes - miloučká maldá kočička nalezená Městskou policií 
z Berounska, nalezená ve zuboženém stavu,              v Berouně, měla kalicivirózu, ze které se 
s neoperovatelným nádorem, dožila u nás                    vyléčila, a nyní žije spolu s dvěma kočičími 
v dočasné péči.                                                             kamarády u Stáni v Chomutově


Příběh Borůvky najdete zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.222600634845359.1073741857.134780786960678&type=1&l=cb2ba3b2c6


Můžeš pro zajímavost prosím uvést, co nejvíce léčíte u zvířat, které máte péči?

Vzhledem k našemu poměrně krátkému fungování nám neprošlo rukama příliš mnoho zvířat a zatím jsme měli spíše štěstí, že zdravotně na tom nebyla příliš zle. Obvykle se řešilo pouze začervení, zablešení, svrab či podvýživa nebo drobné úrazy. Z těch závažnějších věcí to byl úraz tlapky, zlomenina pánve, kaliciviróza, nádorová onemocnění (která bohužel v obou případech skončila fatálně, k léčbě ani nebyla možnost), selhávání ledvin. Některé kočky jsme převzali už po závažnější léčbě odjinud, například kočičku po úrazu páteře či zlomenině pánve spojenou s amputací ocásku.

Jak umisťujete vyléčená zvířata, jaké jsou podmínky adopce a jak vybíráte nové majitele?

Kočičky inzerujeme na sociální stránkách a inzertních serverech, v budoucnu také samozřejmě na našich stránkách webových (které jsou zatím v přípravě). Našim poznávacím znamením jsou originální letáčky vytvářené pro každé zvířátko. To je mimo jiné moje práce, která mě moc baví, i když to dělám poměrně primitivními prostředky.

Adopce je podmíněna podpisem smlouvy, kde je zakotveno poměrně dost povinností nového majitele, zejména tedy kastrace zvířete (pokud už nebyla provedena), adekvátní péče a také povinnost s námi komunikovat a informovat nás o tom, jak se kočičce či kocourkovi daří. Při adopci požadujeme také adopční poplatek, který je více než čím jiným symbolickým příspěvkem dalším potřebným zvířatům a také signálem, že nový majitel je ochoten do zvířátka něco investovat. Věcí zadarmo si lidé často neváží a týká se to bohužel i zvířat.
Nové majitele vybíráme pečlivě a dbáme zejména na to, zda jsou schopni kočičce poskytnout vhodné podmínky. To hodnotíme nejen obecně, ale i vzhledem k vybranému zvířátku. Je nutno vybrat takovou kombinaci člověka a kočky, která si „sedne“. Lidé by neměli vybírat kočku podle vzhledu, ale zejména podle její povahy a potřeb. Jiné zvíře se hodí do rušné domácnosti k dětem, jiné do smečky a jiné třeba ke starší osamělé paní. Snažíme se vybrat správně, proto zájemce hodně zpovídáme, zjišťujeme jejich motivaci pro pořízení zvířete, zkušenosti a podmínky, které mu nabízejí. Jsme nejraději, když se přijedou podívat na nezávaznou návštěvu, kde se ukáže, jak na sebe s vybranou kočičkou reagují.

Aktuální přehled kočiček k adopci najdete zde: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.211797589258997.1073741848.134780786960678&type=1&l=aaff2e9698

Testujete zvířata před odchodem na nějaké nemoci? Odchází od vás očkovaná, odčervená, kastrovaná?

Děláme vše pro to, abychom nabízeli k adopci zvířata zdravá . Není pro nás většího strašáka, než že by naše zvířátko zavleklo do nového domova kočičím kamarádům (často umisťujeme do domácností kde už nějaké kočky jsou) nějakou infekční nemoc.

Zvířata do nových domovů odchází po řádné karanténě, testujeme na smrtelné infekční nemoci FeLV a FIV, odčervujeme, odblešujeme a očkujeme. Pokud to věk kočky umožňuje, tak i kastrujeme. Kočičky od nás odchází navíc čipované. Případně je závazek kastrace pevně zakotven v adopční smlouvě. Představa dalšího množení našich kočiček je pro nás naprosto nepřípustná.
Jak svýma očima vidíš situaci toulavých a bezprizorních koček u nás?

Jako poměrně zoufalou. Veřejnost vně „kočkomilné“ komunity tento problém nijak palčivě nevnímá, kočka je pro mnoho lidí zvíře, které si vždy „nějak poradí“, z nemocí se vylíže, žrádlo si uloví a v zimě někam zaleze. Zákonem je to sice zakázáno, ale stále je u nás společensky široce přípustné topit či jinak nehumánně likvidovat nadbytečná koťata. Mnoho lidí tyto hrůzostrašné metody volí místo kastrace, která jim připadá jako něco „proti přírodě“. K zoufalé situaci přispívá hojně i neoopodstatněná pověra, že kočka by měla mít koťata alespoň jednou v životě. Je to nesmysl, přestože tento blud stále šíří i někteří veterináři. Koček bez domova je u nás více, než si většina lidí myslí. Jen na území Prahy se jejich počet odhaduje na desítky tisíc. Pomocných organizací financovaných státem nebo městy je velmi málo. Většinu aktivit v oblasti záchrany koček v nouzi zajišťují „soukromé“ spolky a útulky financované vesměs z darů.
Z tohoto důvodu je důležitá osvěta, zejména v oblasti kastrací. Tu si klademe jako další cíl naší činnosti.

Máš sama doma nějaká zvířata, jaká?

Už jsem zmínila Mindu a Žolíka. Loni přibyla trochu „nad plán“ ještě Mamba. Všichni tři jsou černí. Další, také černý kocourek, kterého jsem sebrala z ulice při jedné kastrační akci a vypiplala ho z rýmy, plísně a zánětu močových cest, našel domov u mých rodičů. Nedávno ho ještě doplnil kočičí prcek nalezený se sourozenci v potoce v igelitové tašce. Ten jediný není čistě černý, má bílé ponožky a náprsenku. I tyhle dva tak nějak počítám „do rodiny“.

Jsou momentálně nějaké "kolonie" či případy, které aktuálně podporujete?

Kočičky ze Slavičína – kolonii kočiček žijících u areálu Technickách služeb se snaží pomáhat paní Helena s kamarádkou, pomáháme jim sehnat prostředky na krmení, antiparazitika a kastrace

slavičínKočičky z Vokovic (foto Z. Thoma) – kolonii kočiček, které žijí společně slidmi bez domova v arálu bývalého zahradnictví se snaží pomoci paní Soňa s manželem, sháníme pro ně prostředky na antiparazitika, krmivo a případnou nutnou veterinární péči.

vokovice1

Máš něco, co bys ráda sdělila nebo vzkázala lidem?

Nebuďte sobečtí a lhostejní, ale ani se nesnažte zachránit celý svět. Pomáhejte tak, aby to mělo smysl a aby vám na to stačily síly. I malá pomoc je dobrá a lepší než žádná. A prosím nemnožte kočky, kastrujte a vysvětlujte, proč je to tak správně. A jestli ještě nemáte kočku, tak nějakou adoptujte. Změní vám to život. K lepšímu.

A kdybyste chtěli podpořit naši činnost, můžete tak udělat libovolným příspěvkem na náš účet 2601051566 / 2010, VS 2016. V případě, že byste rádi podpořili konkrétní kočičku, napište její jméno do poznámky. Nejvíce to teď asi potřebuje René. Všem podporovatelům velice děkujeme.

Facebookové stránky Cat World: www.facebook.com/catworldCZ/
Webové stránky Cat Word (t.č. v přípravě): www.cat-world.cz

A
utor: Zuzana Goišová